Dne 31. května se na malém táborském nádraží smísila nervozita s večerním chladem a dlouhodobým očekáváním. Skupina žáků ze tříd IS2, VČ2 a PO1 nervózně přešlapovala, připravená vyrazit na dlouhou cestu do srdce německé Kostnice.
Noční cesta autobusem byla dlouhá a spánkový deficit se u některých žáků rychle střádal… Ale za sledování brzkého východu slunce to přeci jen stálo.
Den první: Od moderní knihovny po chladivé jezero
Než bylo možné ubytovat se na pokojích, naše výprava vyrazila do městské knihovny: Stadtbibliothek Konstanz. Moderní, zařízené budovy s nejnovějšími funkcemi, jako je věková hranice u knih, filmů a her, rozvozová služba a samovýpůjční pulty.
Počasí i čas nám ten den přály, takže následovala procházka městem započatá chlazením nohou a hlav v Bodamském jezeře, kam se nakonec odhodlali skoro všichni. Procházka nás zavedla až na molo, jemuž dominuje majestátní socha Impérie, balancující na svých dlaních osudy papeže a krále.
Nikdy jsme neviděli tolik turistů s foťáky na jednom místě. To samé i u známé kašny Kaiserbrunnen, kde řádily spíše děti lezoucí po soše koně než naši studenti s foťáky.
Ten den jsme poprvé spatřili i Husův dům… tichého svědka dějin, do jehož útrob měly naše kroky zamířit hned následující den.
V horku a pomalu se snižujícím slunci nás čekala ještě poslední zastávka před ubytováním, slibovanou rautovou večeří a spánkem. Münster Unserer Lieben Frau. Katedrála Panny Marie. Po více než 12 století sloužila jako sídlo kostnických biskupů a hostila zasedání slavného Kostnického koncilu. Uvnitř tohoto monumentálního chrámu jsme se, navzdory hlasitému křiku německé výpravy, pokoušeli najít kousek vnitřního klidu a rozhlédnout se po té posvátné kráse.
