Den druhý: Záhadná univerzita a Husův dům
Druhý den ráno, po snídani, dlouhém připravování a vyřazení v pantoflích místo přezůvek, jsme se dostali ke Kostnické univerzitě. V Německu se jí přezdívá „Malý Harvard“ a její knihovna vlastní přes dva miliony knih. Sám vzhled univerzity nechal žáky bez dechu… možná za to mohly trochu i schody. Jako první některé z nás napadlo, že univerzita spíše připomíná továrnu než univerzitu. Rozvlněné podlahy, vysoké věže, všechno vypadající jako velká stavebnice.
Uvnitř knihovny jsme se však již cítili lépe – v bludišti regálů s německými odbornými názvy, studovnami a spoustou studentů, kteří se jednoho dne stanou právníky, architekty nebo třeba pedagogy. Sama univerzita pevně věří, že inovace a pokrok vzkvétají, když lidé s různorodými zázemími a myšlenkami rozvíjí svůj potenciál.
(https://www.euniwell.eu/about/universities/university-of-konstanz)
Po návštěvě univerzity jsme okružní jízdou autobusem poznávali kostnická sídliště a architekturu tak typickou pro Německo, až to bralo dech.
Z této moderní části města jsme se však brzy přesunuli do historie. Naší další zastávkou totiž byl, již slibovaný, Husův dům a domluvená prohlídka s českým komentářem… bohužel paní, jež uměla česky a měla nás provést, nakonec nemohla, a tak nám na poslední chvíli přidělili průvodce, který byl dle nás i přes jeho nervozitu naprosto úžasný. Sám měl velký přehled, zapojoval nás do výkladu a dokonce uměl několik českých vět, kterými nás velmi potěšil.
Když jsem se ptala žáků, co si o Husově domě mysleli, dostalo se mi velmi protichůdných reakcí. Někdo se nudil, někdo by se tam vrátil, někdo se dozvěděl něco nového a někdo prý vůbec neposlouchal. Já osobně bych se do Husova domu asi znovu nepodívala, prostor byl velmi malý, ale zase naučný, a líbí se mi, že i naše česká postavička má takový význam i v zahraničí.
Cestou zpátky při společném rozchodu nás zasáhly bouřky a déšť. Na ubytování jsme se vrátili mokří, ale spokojení.
Kateřina Horenská, IS2
